Začátek školního roku

Někdy se zdá, že noci s miminkem jsou dlouhé, ale pak se jednoho dne probudíme a zjistíme, že první tři roky uběhly mrknutím oka a je čas jít do školky. Povíme vám, co se nám osvědčilo v prvních dnech, při adaptaci, jak jsme si s několika drobnostmi usnadnili život dětem i nám.

Říká se, že dřív bylo všechno jednodušší. Nebyla otázka, do jaké školky děti půjdou, většina chodila do té, která byla nejblíže domovu nebo pracovišti rodičů. Adaptace nebyla velký problém, museli tam jít, museli tam zůstat, a hotovo, to děti věděly a cítily, že mohou protestovat, ale proč.

Samozřejmě, že je to velmi přehnaný obraz, který už paměť starších generací značně zkrášlila, protože i dříve tam byly plačící děti a spěchající plačící maminky, a i dříve byli rodiče a učitelky, kteří dbali na aktuální psychický stav dětí.

Dnes je to u mnoha lidí samozřejmě úplně jinak. Někteří stráví měsíce hledáním toho nejvhodnějšího místa, ať už je to kdekoli. A dělají dobře, protože kdo může, měl by si velmi dobře ověřit, s kým a jak bude jeho dítě trávit dny. Není vůbec jedno, jaké podněty na něj působí, zvláště pokud tam stráví i část odpoledne, protože pokud je obklopeno lidmi, kteří na něj jakýmkoli způsobem špatně působí, může to mít dlouhodobě velmi škodlivé následky.

Nelze držet malé děti v úplné bublině, to ani nechceme říkat, vždy budou existovat takové děti, rodiče, se kterými se ve většině věcí nebudeme shodovat, ale pokud jsou hodnoty učitelek a většiny rodin, které tam chodí, podobné těm našim, pak už se nic moc špatného stát nemůže.

Do této doby už si pravděpodobně všichni vybrali tu nejvhodnější školku a k nim nejlépe padnoucí učitelku (což je jedna z nejdůležitějších, ne-li TA nejdůležitější!), kde během několika dní začne nová kapitola života těch nejmenších. Někdo je nadšený, někdo trochu znepokojený, ale většina se už nemůže dočkat prvního dne, rodiče i děti.

Ale i ti nejodvážnější někdy zaváhají. Myslím rodiče. Protože jakkoli lákavý je po 3 letech strávených doma nějaký čas navíc, najednou vidí své dítě jako velmi malé, které by měli nechat na místě, kde nevidí, co dělá, nestarají se o něj oni, ale někdo jiný. To je naprosto přirozený pocit a projde jím téměř každý, ale brzy se ukáže, že se není třeba bát, vše bude v naprostém pořádku.

V prvních dnech na většině míst zůstávají děti a jeden z rodičů společně. To je dobré k tomu, aby se začalo samo objevovat nové místo, ale s jistotou, že je tam maminka/tatínek.

Když se velmi pohrouží do hry, odejděme na pár minut. Na záchod, zavolat, kamkoli, abychom viděli, jestli si toho vůbec všimne, a pokud ano, jak reaguje. Pokud se s tím ani nezabývá, druhý den tam může zůstat déle, třetí den tam může dokonce obědvat.

Stejně jako u mnoha jiných věcí, i zde je klíčem postupnost a pozornost. Pokud máme pocit, že se má skvěle, jen nám je těžké ho tam nechat, pak se zhluboka nadechněme a s úsměvem se rozlučme, ať vidí, že mu důvěřujeme, víme, že je schopen tam zůstat. Mimochodem, ještě před začátkem, pokud máte možnost, je dobré se jít několikrát podívat na školku, neuškodí, když se na celé místo bude dívat jako na známé, ještě než tam skutečně začne chodit.

Pokud vidíme, že se ho těžko pouští, nenutíme ho, dáme mu čas. Posaďme se s ním a promluvme si o tom, jaké skvělé věci může dělat, dokud pro něj nepřijdeme – což přijde velmi brzy, nemusí se bát. Proveďme ho dnem, klidně i s pomocí učitelek, co kdy budou dělat. Mnoho malých dětí se bojí „samy“, dokud je tam s nimi jeden z rodičů, bojí se neznámého, proto se nechtějí pustit.

Mnozí používají trik s „překvapením“, že maminka/tatínek jde teď do práce, ale až pro něj přijde, bude mít u sebe nějakou maličkost, ze které se bude velmi radovat. Může to být cokoli, na co se opravdu může těšit v těch několika hodinách. Samozřejmě, člověk může spadnout do chyby, že z toho udělá systém, ale s trochou pozornosti se tomu dá předejít. (Nebo ne. Někdo říká, že raději každý den nosí něco malého po měsíce, pokud na oplátku nikdy nemusí nechat své dítě plačící ve školce. To samozřejmě ne každý přizná, ale každému funguje něco jiného.)

Když ani po několika dnech nepustí přítomného rodiče, zkusme se vyměnit, a pokud s ním dosud byla maminka, ať je to teď tatínek. Pokud tam není s tím, s kým byl jinak doma předtím, možná to bude snazší, protože u něj už si zvykl, že odejde a pak se vrátí. To není všude jednoduché, zvláště kvůli zaměstnání, ale snad už většina zaměstnavatelů má dostatek flexibility, aby v těchto dnech a situacích mohla podpořit rodiče u nich pracujícího.

Nástup do školky není vždy jednoduchá záležitost. Jsou ti šťastlivci, kde děti jen vběhnou a bez problémů tam zůstanou, ale mnoho lidí tam nechá své děti plakat, ať už si to sebevíc nepřejí. Pokud jsme pomohli byť jen jedné nebo dvěma rodinám těmito několika nápady a tipy, pak jsme velmi rádi – a ostatním přejeme vytrvalost, školní léta jsou nejlepší, doufáme, že to brzy uvidíte i vy!