Ke Dni seniorů

Pro mnohé je podzim, chladnější počasí, brzká tma, spojeno s pomíjivostí. K tomuto pocitu samozřejmě přispívá mnoho dalších věcí – padá listí, blíží se (naštěstí jen pomalu) Dušičky, abychom nešli daleko. 1. říjen je od roku 1991 celosvětově považován za Mezinárodní den seniorů – tedy alespoň těmi, kdo o něm vědí.

Výše zmíněné, podzim a stárnutí, ale nemusí nutně znamenat jen to. Spíše je to období klidu, zpomalení, kdy je svět stále nádherně barevný, stejně jako v létě, jen už světla neoslňují, ale uklidňují. Letní shon končí, ale to možná není ani na škodu, může přijít klidné období. A tak je to i s životem.

Když OSN prohlásila 1. říjen za Mezinárodní den seniorů, jedním z jejích cílů bylo upozornit na důstojné stáří. Což – přiznejme si – by mělo být základním právem každého. Je ale zajímavé, že před Dnem matek, Dnem dětí, Valentýnem se celý svět točí kolem toho, co jim koupit, kam je vzít. Květinářství se prohýbají pod růžovými kyticemi, srdíčky, přáníčky „jen pro tebe“. Nevíme, jak to mají ostatní, ale my jsme neviděli mnoho nápisů, které by upozorňovaly, že se blíží 1. říjen, překvapte svého milého staršího blízkého, známého. Vlastně ani jeden.

A přitom by měl každý alespoň tolik důvodů je slavit jako zamilované. Protože jsme velmi šťastní, že mohou být součástí našeho života, i když jen na kratší dobu. Existují výjimky, jako ve všem na světě, ne každý starší člověk je super milý, vyprávějící, ale ten, kdo je, s ním je tak dobré trávit co nejvíce času. Nejen pro něj, ale i pro nás. Jen se často dopouštíme chyby, že jim „zítra“ zavoláme, „příští týden“ se k nim zastavíme, vždyť my jsme zaneprázdnění, oni mají stejně čas, jim to tak bude vyhovovat.

Mnohem více by se měly malé děti stýkat s prarodiči, staršími příbuznými, staršími přáteli. Mnoho malých dětí se jich zpočátku trochu bojí, což je pochopitelné, ale jakmile najdou společnou řeč, nikdy na to ani jeden z nich nezapomene. Možná budou mít jen pár společných let, možná když prarodič odejde, nezanechá v dítěti konkrétní vzpomínky, jen pocity, dojmy, ale ty s ním vždy zůstanou. Vůně starých hraček, se kterými se dalo hrát jen u nich. Vzor čokoládové skříně, před kterou jsi tolik seděl a čekal, až se otevře. Klíč od čokoládové skříně, který jsi se dost rychle naučil používat a který tam před tebou nikdy neskrývali. Dotek černobílých fotografií, na kterých jsi nevěřil, že člověk sedící naproti tobě, s šedými vlasy, trochu shrbený, je v samotných kraťasech se svou maminkou.

Naštěstí se dnes už setkáváme se stále více aktivními seniory, ne každý nutně sedí sám doma. Mnoho babiček a dědečků jezdí na delší cesty, chodí s dětmi do jeslí, školky, školy, mnoho jich se intenzivně podílí na každodenním životě svých rodin a přátel. Kdo by neměl alespoň jednu takovou vzpomínku, kdy pro něj přišla babička do školky a doma ho čekaly ty nejlepší domácí koláče, které měly takovou babičkovskou chuť, kterou člověk od té doby hledá.

Pokud přijmete radu, nečekejte s telefonáty, návštěvami „do příštího týdne“, zvláště pokud je ten, ke komu jdete, sám. Nemusíte později litovat, že jste tam nebyli dost, neposlouchali jste dost, nevyprávěli jste dost. Není těžké pomoci světu, aby lidé měli důstojné stáří, stačí být tam a naslouchat. Ne proto, že je třeba ctít toho, kdo je starý, nemyslíme si, že věk sám o sobě si zaslouží úctu. Ale ano, pokud se o vás někdo, když jste byli menší, staral, učil vás a velmi, velmi vás miloval. Nedělal to proto, abyste ho pak denně navštěvovali, až zestárne, ale proto, že s vámi chtěl být. I k vám potřeboval jeho trpělivost, když vám po čtyřicáté vysvětloval odpovědi na vaše otázky, mějte i vy trpělivost vysvětlit mu to, co už hůře chápe. A teď máte ještě čas, máte skoro měsíc na přípravu na tento den, stojí za to si všímat, co by mu udělalo radost, čím ho můžete překvapit. Vyplatí se to.