Ze všech stran slyšíme, že toto je těch pár týdnů v roce, kdy se všechno a všichni zpomalí, obrátí se dovnitř, soustředí se na sebe navzájem… Ale ne pro každého je to tak snadné, pár dní před Vánoci.

Mezi termíny, dětskými programy a domácími povinnostmi snadno zapomeneme, proč je toto nejkrásnější období roku. Snadno sklouzneme k chybě, kdy dětská vánoční vystoupení vnímáme jako břemeno, protože sice jdeme, podíváme se, ale mezitím nám v hlavě běží, co ještě chybí k Štědrému večeru, kdo ještě nemá dárek, kolik práce je třeba dokončit v zbývajících pár dnech, kdo vaří rybí polévku. Vzdycháme při pohledu na další pozvánky, proč je zase třeba jít do školky, školy, proč nás zase zvou na společné pečení, zpívání, máme tolik práce, jak se to všechno stihne?

Nemělo by to tak být.

Vánoční programy nejsou proto, aby nám znepříjemnily život. Nezvoní proto, že by neměli nic lepšího na práci, a nepřipravují se týdny proto, že by měli tolik času.

Dělají to proto, že chtějí pomoci i tobě, i nám, a dokonce i sobě samým, aby se svátek, ten pravý, velký Svátek, cítili blíž.

V tom spočívá pravá krása Vánoc. Když dokážeme vidět zázrak a krásu ve všem, přesně jako děti. Když jim řekneš, ať hledají v zahradě, v domě andělské znamení, můžeš si být jistý, že je najdou. (I když tam nic nepřipravíš.)